.
"I love walking in the Rain, cause nobody
knows, I´m crying..."



ACTUALLY 3. 4. 2010:
►►► Přidána PRAVIDLA BLOGU - prosím čtěte
KDO MI SEM NAPÍŠE REKLAMU, TAK MU POŠLU VIRUS!!!

Autorka

Strach a prázdno..? Ne, zmatek.

2. prosince 2010 v 23:09 | ©Loree
Už se vám někdy stalo, že jste zažili něco, co ve vás zanechalo hluboké stopy? Něco, s čím se i po dlouhé době neumíte vyrovnat? Zároveň byste se chtěli někomu svěřit, ale bojíte se...bojíte se, že se na vás bude dívat jako na blbce, který všechno strašně hrotí?
Vždycky jsem zastávala názor, že na blog osobní věci nepatří, ale na druhou stranu všude slyším jen, že blog je vlastně takový internetový deníček. A já mám zrovna dojem, že cokoliv, kde to ze sebe aspoň zčásti dostanu, mi pomůže.

Ať se snažím to brát co nejvíc objektivně, pořád jsem na stejném místě. Jsem právě ten typ člověka, který rád důvěřuje a málo prověřuje..a tak se už mnohokrát stalo, že jsem naletěla, že ti, kteří pro mě byli důležití mě podrazili a postupem času jsem přestala důvěřovat komukoliv..cizím, známým, i těm, kteří by si moji důvěru třeba zasloužili. Možná je to ode mě sobecký a nevím co ještě, ale nějak to neumím změnit. Právě díky tomu si připadám trochu víc sama než jindy, ale o to nejde. Problém je v tom, že mám problém. Problém vyrovnat se s něčím, je to sice už dlouho, ale nemám pocit, že by od té doby uběhl třeba jedinný den. Spousta lidí to nechápe, protože takovou situaci nikdy nezažili a možná budou mít to štěstí, že ani nezažijí. Jenom já pořád nevím jak z toho ven..Když už jsem odhodlaná si pokecat s kámoškou nebo s kýmkoliv mě blízkým na toto téma, tak mám vždycky pocit, že dotyčný ve mě vidí jen malé nevyvinuté dítě, které si něco bere příliš osobně a přespříliš to řeší.

A jak tak koukám, tak se ani tady nedokážu úplně vyjádřit. Hlavně to nehodlám konkretizovat víc než takto...už bych si připadala jako pod mikroskopem. Takže to asi uzavřu a zařadím na vrchol seznamu totálně nesmyslných článků..

Another me, another now..

13. července 2010 v 19:59 | ©Loree
Tak...
Jo, pěkně to tu zanedbávám...a mě to neva...toto je stejně blog s tak depresivní atmosférou, že se sem lidi nehrnou (taky fajn, člověk potřebuje aspoň někde trochu klidu - to byla hodně velká ironie). Napadlo mě, že bych si mohla opět někde postěžovat..tohle místo je v podstatě ideální, nebaví mě osobně zatěžovat normální lidi mými pitomými problémy (tak koho to taky zajímá? heh..) a tady? nikoho nenutím číst slátaniny, které píšu.
Dospěla jsem definitivně k názoru, že nenávidím číslo 13. Nejsem, nebyla jsem a nikdy nebudu pověrčivá, ale mě tohle číslo fakt nosí jen smůlu a problémy. A ani dnes to není poprvé, co se třináctého stalo něco vážného, co se nedá jen tak přejít mávnutím ruky a dnešní den se opět zapíše do mojí paměti pěkně výrazným písmem. Hm a další zjištění, nenávidím pocit, kdy si člověk myslí, že je všechno ideální - nikdy nebylo, není a ani nebude, ale i ten zanedbatelný chvilkový pocit, že je něco fajn, protože v tom případě se něco slušně řečeno posere a fest.. Zjištění číslo 3: Nenávidím, když dokáže nějaký blbec s klidem říct "ono bude zase dobře" NE, fakt zasse dobře nebude, protože jsou věci, které nejdou vrátit a vzpomínky na které se nedá zapomenout. Čekáte měsíc, rok, dva roky..několik let...a pořád se cítíte stejně mizerně jako tenkrát - tak kde je to "bude zase dobře.."??? Ve chvíli kdy se vám podaří s něčím naučit žít, přijde něco dalšího a znovu se úspěšne propadáte na dno..tak k čemu to je?
I never thought I'd feel this
Guilty and I'm broken down inside
Livin' with myself
Nothing but lies
I feel numb
I can't come to life
I feel like I'm frozen in time..

Jsem divná nebo jo? :D

2. června 2010 v 20:24 | ©Loree
Tak já nevím. Skoro půl roku jsem byla v docela šílený časový tísni, pořád si jen stěžovala, jak na nic nemám čas a nic nestíhám. A teď? času hafo a v podstatě stejně nestíhám :D Ne to vážně nemá logiku.
Takovou dobu jsem se těšila na to jak rozjedu svůj první blog a zároveň se budu věnovat i tomuto ale nějak to není ono. Asi nejde prostě JEN TAK navázat a vrátit se do starých kolejí. Mě se nějak nechce, je spousta věcí který mě baví a kterým bych se mohla věnovat, ale asi nejlepší činností je vysedávání v křesle s mp3 v uších, pustěnou televizí a notebookem na kolenou. (=moje poznávací znamení, jak se vyjádřil můj táta :D)
Vlastní aktivitu bych přirovnala tak k bodu mrazu :D A nebo se můj mozek rozhodl dát si pauzu po dlouhodobém napětí, což je projevuje leností :D No, myslím, že už kecám dost velký blbiny, takže se jdu usadit ke své nejoblíbenější činnosti :D

Člověk míní, blbec mění

30. května 2010 v 23:01 | ©Loree
Hm, takže dnes, po téměř celém měsíci, co jsem se ani neobtěžovala sem něco napsat, přibude další absolutně nesmyslný článek bez hlavy a paty.
Takže kdo nemá náladu na čtení nesmyslů plynoucích z mých depresních stavů, raděj ani nerozbalujte celý článek.

Životu nebezpečné :D

15. března 2010 v 18:00 | ©Loree
...teda spíš zdravému rozumu škodlivé :D Vážně jsem na pokraji šílenství už. Konečně jsem dostahovala díly Zombie Loan, dokonce jsem k tomu našla i titulky, ale co..ono jsou ty debilní titulky jen do 11. dílu :D A nikde, vážně nikde nemůžu sehnat ty zbylé dva. Prostě nejsou a hotovo :D
Pro případ že by sem zavítala nějaká zbloudilá duše..a kdyby náhodou věděla, kde sehnat titulky k 12 a 13. dílu zombie loan, budu vážně šťastná :)
PS: co z toho plyne? Anime je nejen prudce nakažlivé, ale ta závislost je hrozná :D:D:D

Autorka...jako já?

23. února 2010 v 23:44 | ©Loree
Už jste se někdy přistihli, že děláte něco a pak zjistíte, že to asi nebude to pravé ořechové? Tedy přesněji chováte se jako cvok?
Nechme myšlenky mého praštěného já spát a pojďme se bavit trochu seriózněji.
Tak tedy autorka tohoto blogu si říká Loree (to je zkráceně Loreena.Rose, jak ji možná nějaká zbloudilá duše z jiných končin internetu zná) a řadí se mezi stvoření ženského pohlaví. Znamením, ve kterém se narodila jsou Gemini (česky blíženci) - já vím, nemusíš vysvětlovat!
Fajn, takže je to Blíženec, její neslušné chování prosím ignorujte, je prostě drzá a nevychovaná. -Ha ha, moc vtipný- a taky ráda skáče lidem do řeči, když se snaží něco smysluplného říct. Je šílená, praštěná a někdy moc hyper. - nene, jen když si dám kafe! - Na druhou stranu se u ní objevují příznaky hodné psychopatů, opomenu-li rozdvojenou osobnost, deprese, podezíravost pedantství a úvahy o blbostech, které normálního člověka nikdy nenapadnou - hele nepomlouvej jo, já neuvažuju o blbostech; jen mě tak zrovna napadlo, kdo donesl ten toaletní papír na jídelní stůl.. - tak je jinak celkem normální a v pohodě. (A neskákej mi do řeči! Vážně jsi psychopat..)
 
 

Reklama