.
"I love walking in the Rain, cause nobody
knows, I´m crying..."



ACTUALLY 3. 4. 2010:
►►► Přidána PRAVIDLA BLOGU - prosím čtěte
KDO MI SEM NAPÍŠE REKLAMU, TAK MU POŠLU VIRUS!!!

Criticising

Lékaři bývají nejhoršími pacienty...

2. května 2010 v 23:28 | ©Loree
...a blogeři nejhoršími čtenáři.
Docela by mě zajímalo kolik lidí by mi tohle tvrzení mohlo s jistotou vyvrátit. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsem se s tímto "problémem" setkala nespočetněkrát. A překvapivě ani já nejsem vyjímkou.
Vzpomeňte si na doby, kdy jste neměli blog. Přišli jste na nějakou stránku, kde byl nový článek, povídka nebo názor autora - většinou jste si ho přečetli, pokud vás zaujal. Stejně tak ani s komentářem jste neměli problém. Konkrétně já jsem kolikrát procházela i starší články a komentovala jako divá. Hmm..kde jsou ty časy?
Založila jsem si blog a začala se věnovat jemu. Ze začátku jsem sice komentovala výtvory ostatních pořád stejně aktivně, ale už to nebylo tak docela jen proto, že jsem chtěla. Vloudil se sem nový účel - účel zvýšení návštěvnosti nebo příležitosti dát o sobě vědět. (Dobře, zas tak extrémní to se mnou nebylo, ale něco na tom určitě je - jen si sáhněte do svědomí, koho se to opravdu netýká). Postupně jsem přestávala ostatní články číst a zaměřila se jen na ty, které na mě udělaly opravdu dojem, stejně tak i s komentáři to šlo z kopce. (No a v současné chvíli ani nevím kdy jsem naposled něco zhodnotila a okomentovala...jo já vím, za chvilku se začnu vymlouvat na to, že nemám čas a bla bla bla...) :D
V čem ale spočívá ten hlavní problém? Jednak určitě v lenosti..spousta lidí je tolik líná číst..a kdyby jen číst (žee..?) :D Spousta lidí po nějakém čase blogování podvědomě dojde k názoru, že když cosi sepíše, tak si to okamžitě lidi přečtou (protože jejich článek je přece nejzajímavější) a okomentují, zatímco oni nemusí vůbec nic, nač taky ještě něco číst. (dost práce s vlastním blogem) Mluvím teď spíš o extrémních případech, protože jak je vidět všude kolem, tak pořád jsou lidé kteří si článek někoho jiného přečtou - a díky za ně :)
Světe div se...moje hlava zase jednou něco vyplodila :D Spíš řekněme, asi jsem si potřebovala rýpnout :D

Když by mozek vraždil, ale tělo je moc líné...

21. dubna 2010 v 22:47 | ©Loree
Překvapivě mám zas jednou náladu, že bych nejraději do něčeho kopla. S veelkou radostí opět zjišťuji že zákon "tak aby toho nebylo málo..." stoprocentně funguje. Pravda, někdy mám pocit že těch 100% je zoufale nedostačující jednotka.
Tak jo..sedím si tak na posteli s výrazem totálního loosera a tupě zírám přes zaprášené okno ven, kde zase padá sníh (v dubnu? proooč?!?), zatímco mi hlavou probíhá dnešní rozhovor s kamarádkou. Opravdu, ale opravdu nepochopím, proč někteří lidé dokážou řešit z hromady důležitých věcí tu nejnepodstatnější kravinu, jaká se vůbec dá nalézt. (ale to nic..jen malá ukázka toho, jak mi věčně někdo nebo něco leze na nervy. Jinak řečeno, zcela přirozený stav).

Postupně se ve mě zvedá vlna vzteku, jak otáčím stránky Testů studijních předpokladů. Jistěže, když je věta A pravdivá, tak musí být pravdivá i B nebo C, jenomže D to spolehlivě popře. A samozřejmě pokud vlastním auto, tak vlastním i dům a z toho "logicky" vyplývá, že jestliže nemám botu, tak dům taky ne. A rozhodně je úplně jasné, že když si přečtu úryvek textu, psaného jazykem vyhlížejícím jako cosi mezi litevštinou a arabštinou, tak mohu spolehlivě usoudit, že to je listina vstupu do NATO. (nehledě na takovou biologii, u které se počítá s tím, že jsme se na střední celé 4 roky zabývali tloušťkou membrány prokaryotické buňky..jen tak dál). Teorie hranatých myší je málo.
Hm a zeptat se někoho jak se to dá pochopit? Eee..jen to ne, dotyčný se sice bude snažit, ale nakonec z vás udělá totálně negramotnou a ve výsledku jste tam kde jste byli :D

Vysoká čísla mají výhody

23. března 2010 v 1:29 | ©Loree
Zase mě jednou chytla kritizovací nálada :D Tak jsem z nudy projížděla rubriku reklam na svém prvním blogu. "Prosím hlásni mi tady (odkaz)" "Jsem v soutěži o ..." "Podpoř mě v soutěži.." atd. atd. Když ale ze soucitu s dotyčným kliknu na nějaký odkaz,tak mi zvědavost nedá a prohlédnu si výtvory soutěžících. Když ovšem zjistím, že nejvíce hlasů má cosi, co není ani z poloviny tak dobré jako něco co nemá hlas žádný, naplní mě zvláštní pocit. A co je klíčem této záhady? Překvapivě to jsou čísla v toplistu.

Davové šílenství..

24. února 2010 v 21:17 | ©Loree
Dospěla jsem k zajímavému zjištění, že strašně ráda kritizuju..a kdo ne? :D Ono, taková upřímná kritika je někdy vážně potřeba..ale jak to dotyčnému říct dostatečně taktně, aby se neurazil? To je teprve umění hodné jen malého okruhu lidí - mezi takové se samozřejmě neřadím.
Za dobu co se pohybuju ve světě internetu, především tedy blogů, tak se mnohdy nestačím divit, jaké prapodivné existence se tu objevují.
Nevím přesně jak dlouho tomu je, co se rozvinula jakási "móda" takzvaně spřátelených blogů. Původní myšlenka možná měla něco do sebe, ale jak to tak bývá, stalo se z toho jakési diktování pravidel a povinnost psát komentáře jinému blogu. Z nutnosti komentování se začaly čím dál častěji objevovat stupidní komentáře hodné předškolních dětí, přičemž k mé hrůze je těmto Blogerkám kolem 13-15 let. (ano, většinou jde spíše o dívky, zatím jsem nenarazila na kluka co by napsal "ahoj Sbéééško, jakpak se máme?Obíííhááám!") - a to ještě v tom lepším případě. Přímo odstrašujícím případem jsou typy lidí (???) kteří se snaží upoutat svým "originálním" stylem kOmOlEnÍ,což je oku průměrně normálního člověka téměř nečitelné. Soucítím s těmi, kteří jsou na takové případy doslova alergičtí, zakazují komentáře a podobně...
 
 

Reklama